Posted by admin 
Našeho největšího panovníka – a současně prvního českého krále, který dosáhl císařského důstojenství – znají snad všichni Češi. Že se mu přezdívá Otec vlasti nebo že založil Nové Město pražské, pražskou univerzitu a Karlštejn, také skoro všichni vědí. Existuje však spousta zajímavostí a faktů, o kterých už se příliš nehovoří. A právě na ty se podíváme v následujících řádcích. Tak čtěte dále!
#1 Karel IV. byl na dobu, ve které žil, velice inteligentní
V dobách středověku byla gramotnost lidí spíše okrajovou záležitostí, panovníky nevyjímaje. Z toho důvodu byl Karel IV. pokládán za velmi chytrého panovníka. Byl totiž nejen velice moudrý ve svých rozhodováních, ale hlavně uměl číst a psát, což v té době u panovníků nebylo zcela běžné.
#2 Ovládal 5 jazyků
Karel IV. byl mimořádně talentovaný na jazyky. Kromě latiny, kulturního jazyka západokřesťanské Evropy, ovládal také francouzštinu, italštinu, němčinu a češtinu. Ještě v pokročilém věku, konkrétně roku 1378 při návštěvě Francie, udivoval pohotovým tlumočením právnických textů z francouzštiny do němčiny. Na jazykovou průpravu kladl důraz i při výchově svých dětí.
#3 … Svou rodnou řeč se však musel naučit znovu
Ve svém životopise Vita Caroli se Karel IV. přiznal, že svému rodnému jazyku se musel po návratu do Čech znovu učit. V průběhu let totiž nějak pozapomněl.
#4 Otec jej zrovna dvakrát nemiloval
Otec Karla IV., Jan Lucemburský, svého syna zrovna dvakrát nemiloval, a to z jednoho prostého důvodu – bál se konkurence ve vladaření. Sotva se Karel IV. naučil chodit, odtrhl jej otec od jeho matky. Aby jej nemohla šlechta dosadit na trůn, nechal Jan Lucemburský svého syna uvěznit nejprve na hradě Loket, a později musel Karel IV. několik let přebývat v domácím vězení na hradě Křivoklát.
#5 Svou matku viděl naposledy ve svých 7 letech
Když bylo Karlovi IV. 7 let, byl vyslán svým otcem na výchovu do Francie. Tam strávil sedm let. Při návratu do českých zemí se velice těšil na svou matku, Elišku Přemyslovnu, ta však byla již po smrti a svého syna se nedočkala.
#6 Původně se jmenoval Václav
Karel IV. nebyl vždy Karel. Podle předků z matčiny strany používal až do svých sedmi let jméno Václav. Poté, co jej otec Jan Lucemburský poslal na výchovu do Francie, přijal při biřmování jméno Karel, a to po svém kmotrovi a strýci, jímž byl francouzský král Karel IV., zvaný Sličný.
#7 Byl celkem čtyřikrát ženatý
Poprvé ve svých sedmi letech s Blankou z Valois. Manželství trvalo 25 let a vzešly z něj dvě dcery. Nejspíše by pokračovalo dále, ale Blanka z Valois roku 1348 zemřela. Nedlouho po smrti své první ženy se Karel IV. oženil s Annou Falckou, která ale po pár letech také zemřela. Třetí chotí se mu stala Anna Svídnická, která jej však také předčasně opustila při porodu třetího dítěte. Poslední ženou Karla IV. byla Alžběta Pomořanská, jež mu porodila dalších šest potomků.
#8 Jeho poslední žena byla o více než 30 let mladší
Alžběta Pomořanská, s níž se Karel IV. oženil v roce 1363 v Krakově, byla o více než 30 let mladší. Alžbětě v době sňatku bylo 16 let, Karlovi IV. 47 let. Pověsti praví, že disponovala ohromnou silou, díky níž lámala meče a ohýbala podkovy.
#9 Měl celkem 12 dětí
Ze svých čtyř manželství měl Karel IV. celkem jedenáct dětí – šest synů a pět dcer. Během jednoho ze svých románků však počal ještě nemanželského syna jménem Guillaume. Když se to Karel IV. po několika měsících dozvěděl, měl obrovskou radost a začal se o syna zajímat – chtěl mu zajistit dobré postavení a budoucnost. Jak to však s nevlastním synem dopadlo, se neví.
#10 Dospělého věku se dožili pouze tři potomci
Ač měl Karel IV, jak se tak říká, „dětí jako smetí“, dospělého věku se dožili pouze tři synové. Mezi dva nejstarší – Václava IV. a Zikmunda Lucemburského – Karel IV. rozdělil svou říši. Třetí syn nesl jméno Jan Zhořelecký a zemřel ve věku 26 let.
#11 Na svou dobu byl poměrně vysoký
Ač některé zdroje uvádí, že byl menšího vzrůstu, není tomu tak. Karel IV. ve skutečnosti měřil okolo 173 cm, což v té době byla nadprůměrná výška. Velice ji však zkreslovala ohnutá a dopředu nakloněná záda a celkově vadné držení těla, s nímž se Karel IV. potýkal.
#12 Byl velmi zbožný
Ač se to na základě výše uvedeného nemusí zdát, Karel IV. byl velmi zbožný. Stal se dokonce vyhlášeným sběratelem ostatků svatých a vzácných rukopisů. Pro ty nechával vyrábět překrásně zdobené zlaté relikviáře a vazby.
- Taková menší „pikantnost“ – Karel IV. byl sice velmi zbožný, současně si ale kvůli svým záletům vysloužil pokárání od papeže.
#13 Přežil pokus o vraždu
Bohabojnost a disciplinovanost Karla IV. mu do slova a do písmene zachránila v patnácti letech život. V té době bojoval se svým otcem v Itálii, kde na něj byl během velikonočních svátků zosnován „atentát“ v podobě otrávené hostiny. Tím, že bylo před mší, Karel se postil a nic se mu nestalo. Avšak jeho družina byla otrávena.
#12 Byl pasován rytířem
Ačkoliv se o Karlovi IV. často dočtete, že to byl bezkonfliktní a zbožný muž, pravda je taková, že uměl výborně zacházet s mečem a ne každý spor řešil mírovou cestou. Byl účastníkem tří křížových výprav do Litvy, bojoval v bitvě u Kresčaku, obléhal Krakov a se svým vojskem se několikrát vydal na pronásledování lapky Mikuláše z Potštejna. Za své činy a um byl v 16 letech pasován na rytíře.
#14 Rád se napil dobrého vína
O Karlovi IV. je známo, že se rád napil dobrého vína. A nejen to! Snažil se rozšířit vinařství i v Čechách, kam dovezl burgundskou odrůdu – Rulandské modré. Kromě toho dorazily i sazeničky z Rakouska a Porýní. V roce 1358 pak Karel IV. dekretem nařídil výstavbu vinic ve vybraných oblastech.
#15 Snažil se vybudovat Nové Město pražské po vzoru Jeruzaléma
Karel IV. byl znám také tím, že se snažil vybudovat Nové Město pražské přesně podle plánu Jeruzaléma – jen se zrcadlovým uspořádáním. Tím chtěl realizovat ideu nebeského Jeruzaléma i v našich končinách. Mimo to nechal uprostřed dnešního Karlova náměstí vystavět dřevěnou věž, v níž se až do roku 1354 každoročně na první pátek po Velikonocích vystavovaly svaté ostatky, které Karel IV. získal.
- Karlovo náměstí bylo dokonce samotným centrem Nového Města pražského!
Později nechal syn Karla IV., Václav IV., dřevěnou věž přebudovat na gotickou kapli – Kapli Božího těla. Ta byla zajímavá především svým neobvyklým tvarem v podobě oktagonu. Ve své době se svou originální architekturou a duchovním zaměřením řadila k nejpozoruhodnějším stavbám nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě!
#16 Učinil z Prahy srdce Evropy a důležitou metropoli
Karel IV., který se narodil v Praze, si toto město zvolil jako své hlavní sídlo. Pravděpodobně i tento osobní vztah k městu ho vedl k tomu, aby Prahu přeměnil v důležité evropské centrum.
Významným krokem k tomuto cíli bylo založení pražské univerzity roku 1348. Předlohou se jí staly univerzity italské a francouzské. Tato vzdělávací instituce sloužila nejen studentům z českých zemí, ale také zájemcům z okolních oblastí. A to byl pouhý začátek!
Panovníkovy plány na rozvoj města dále zahrnovaly budování překrásně zdobených kostelů a klášterů, opravu Pražského hradu a vylepšení Svatovítské katedrály, výstavbu Karlova mostu přes Vltavu či vybudování mnoha nových hradů (včetně nedobytného Karlštejna, kde nechal uložit korunovační klenoty).
Dále založil již zmíněné Nové Město pražské a na Petříně nechal postavit tzv. hladovou zeď, čímž zajistil nové pracovní příležitosti v době hladomoru.
- Věděli jste, že si Karel IV. oblíbil i od Prahy severněji položený Bezděz? A to natolik, že k němu nechal založit Máchovo jezero.
#16 Nechal vybudovat Karlovy Vary
Karlovy Vary vznikly v podstatě náhodou. Za vším stojí nehoda při lovu na západu země, kdy královští psi honící jelena spadli do teplých termálních pramenů a uvařili se. Poté, co Karel IV. aplikoval tuto neobyčejnou vodu na svou nemocnou nohu a pocítil zlepšení, nechal zde vybudovat město Karlovy Vary.
#17 Nejen český král a římský císař
Karel IV. se pyšnil mnoha tituly. Kromě toho, že byl český král a císař, náležely mu také tituly moravského markraběte, lucemburského hraběte, italského (lombardského) krále a titul krále burgundského (arelatského).
#18 Zlatá bula Karla IV.
Karel IV. usiloval o zavedení zemského zákoníku v Českém království, s přílišným nadšením se však nesetkal. Až jako císař Svaté říše římské dovedl své záměry prosadit. Roku 1356 vydal tzv. Zlatou bulu, jež se stala nejdůležitějším ústavním dokumentem Svaté říše římské ve středověku. Dokument platil až do jejího zániku v roce 1806. Obsahem Zlaté buly byla mimo jiné pravidla týkající se postavení a pravomocí šlechty či vzájemných vztahů mezi Říší a Českým královstvím.
- A proč zrovna Zlatá bula? To proto, že je k ní připojena zlatá pečeť Karla IV.
#19 Strastiplná cesta k císařské svatořímské koruně
V souvislosti s tituly Karla IV. a Zlatou bulou nesmíme opomenout jeden zajímavý fakt, a to ten, že cesta k titulu římského císaře pro Karla nebyla vůbec jednoduchá.
Roku 1346 se Karel IV. stal náhle držitelem dvou královských korun – římské a české. Římská koruna byla svým způsobem důležitější, ale o to nejistější. V cestě Karlovi stál dlouholetý císař Ludvík Bavor z rodu Wittelsbachů, jenž kdysi býval přítelem jeho otce, Jana Lucemburského.
Volba Karla IV. římským králem byla poněkud kontroverzní, neboť získal pouze 5 z potřebných 7 hlasů kurfiřtů, což de iure nestačilo (se Zlatou bulou stačila už jen většina). Navíc, obě tradiční města korunovace, Kolín nad Rýnem a Cáchy, byla v držení Ludvíkových příznivců a Karlovi brány neotevřela. Následně přátelé Karla dohodli nouzovou korunovaci v Bonnu, která se uskutečnila 26. listopadu 1346. Poté se Karel potřeboval dostat do Prahy na korunovaci českým králem.
Cesta byla dlouhá asi 700 km a vedla přes nepřátelská území ovládaná Ludvíkem Bavorem. Situaci Karlovi neulehčovalo ani to, že byla zima. Aby se nepřátelským územím vyhnul, rozhodl se cestovat v přestrojení za panoše. Do Prahy dorazil 6. ledna 1347, ale trvalo ještě několik měsíců, než se mu podařilo uspořádat potřebné české záležitosti. Korunovace se tak odehrála až 2. září 1347. Přibližně za 5 týdnů od Karlovy korunovace jeho rival Ludvík Bavor nešťastnou náhodou zahynul, když se zranil pádem z koně. Cesta k římské koruně a plnému uznání tak byla rázem volná…
#20 Byl velmi pověrčivý a věřil v numerologii
… například v předešlých řádcích zmíněné datum korunovace českým králem si vybral záměrně kvůli magické kombinaci čísel.
Náhodné nebylo ani datum položení základního stavebního kamene 9.7. 1357, v 5:31 ráno. Tento čas si Karel IV. nechal vypočítat jako ten nejvhodnější. Magická formule je vlastně pyramidou stoupajících a klesajících lichých čísel: 1 3 5 7 9 7 5 3 1.
#21 Měl dokonalé zuby
Karel IV. se mohl pyšnit opravdu zdravým chrupem – až do své smrti měl všechny zuby a pouze jeden malý zubní kaz.
#22 Měl rád dušené veverky a kaše s medem
Z hlediska stravy byla pro šlechtice běžná zvěřina, opravdovou lahůdkou pak byly veverky. Běžný byl mimo jiné také losos, který byl považován za obyčejnou rybu, o kterou nikdo nestál. Když byla chuť na sladké, vyřešila to sladká kaše s medem.
#23 Rád se obklopoval vzdělanci
Spolu s katolickou vírou hrálo pro Karla IV. obrovskou roli vzdělání. Četl rád knihy, občas rozjímal o samotě, občas vedl diskuse se vzdělanci. Hodně a rád se obklopoval vzdělanými lidmi, což byl ostatně jeden z důvodů založení pražské univerzity. Ta totiž do hlavního města přilákala mnoho učenců z celé Evropy a Karel IV. s nimi mohl diskutovat osobně, nikoli jen prostřednictvím korespondence.
#24 Byl autorem několika děl
Karel IV. se vedle četby knih věnoval i tvorbě různých děl. Kromě vlastního životopisu Vita Caroli napsal spis Morality, jenž byl určen pro jeho následníka, Legendu o sv. Václavovi a několik zákoníků.
#25 Zemřel ve věku 62 let
Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378, a to ve věku 62 let. Uvádí se, že k jeho skonu došlo v důsledku kombinace zdravotních komplikací. Ve vyšším věku jej trápila dna a následná zlomenina krčku stehenní kosti, která jej upoutala na lůžko. Osudným se mu stal zápal plic. Jeho ostatky byly uloženy do královské hrobky u chrámu sv. Víta.
